|
Damascénská ocel tzv. damašek a sendvičová konstrukce čepele
Začneme sendvičem, jedná se o
čepel vzniklou kovářským svařením vícevrstvého paketu, do
kterého poskládáme rozdílné typy ocelí do minimálně 3 vrstev, do
středu paketu na budoucí ostří se použije ocel tvrdá a
držící ostrost, na boky pak pro změnu ocel měkčí,
houževnatější, pokud jde o vizuální oddělení tak také jiného
odstínu po leptu. Boky mohou mít více vrstev.
Pokud se vícevrstvý materiál
začne překládat a dále zpracovávat pro
dosažení ještě většího počtu vrstev, případně předem dané
struktury, můžeme již
mluvit o vzniku damašku.
Damašek tedy vzniká tak, že
se poskládá základní paket ze dvou či více materiálů v
počtu pro představu řekněme 10ti vrstev pro snadné počty. Paket se pak při
určité teplotě kovářsky svaří, teplotu je nutno dobře
trefit, při nižší teplotě ke svaření nedojde, při vyšší
teplotě pro změnu dochází k hoření a znehodnocení oceli. Pro
snazší svařování se používá borax, který rozpouští okuje.
Pokud tedy máme prvních 10
vrstev svařených, následuje překládání, po prvním přeložení
máme vrstev 20, po druhém 40, při třetím 80 a tak dále ...
Svařený paket je však také
možno vytáhnout do délky a nasekat, nebo nařezat na menší
kusy, které se pak opět poskládají nad sebe a svaří. Pokud
tedy paket z 10ti vrstev vytáhneme do délky, nadělíme na 4 kusy a následovně svaříme, máme tak po prvním překládání 40
vrstev, pokud tento proces zopakujeme, máme již po druhém
přeložení 160 vrstev a při třetím již 640.
Já osobně nemám příliš v
lásce damašek i na ostří, kdy se na něm střídá více druhů
ocelí, které navíc prošly několika procesy svařování, při
kterém dochází k postupnému nepatrnému oduhličování, proto
na závěr obvykle kombinuji sendvičovou konstrukci, kdy na
boky použiju vykovaný damašek a na ostří vkládám
převážně 19312, eventuelně 19191, která tak projde
svařováním pouze jednou a celé ostří je ve finále zcela
homogenní materiál, navíc vznikne esteticky působící
oddělení ostří od boků.
Damašek se dá v průběhu práce
dále různě kroutit, skládat, odbrušovat a překovávat na
další nepřeberné množství vzorů. Celý proces musí být
proveden velmi pečlivě a bezchybně, protože mnohdy stačí
jediný špatný krok a práce může být zcela znehodnocena.
Další možností, jak dosáhnout
jednolitého ostří, je navařit jej jako samostatný pruh oceli
na kant. Vznikne tak rovná linka oddělující ostří od další
části čepele, díky tomu, že není v celém průřezu na středu
jako u sendvičové konstrukce, je na závěr nutno vykovat
přesný tvar budoucí čepele, ostří se ohne do hrotu a přebytečný materiál na hřbetě za hrotem se oddělí.
V případě výroby čepele
překládáním jednoho materiálu mluvíme jednoduše o oceli
překládané.
|